S motlidbou na rtech

15. října 2012 v 22:28 | Kayel Mirimë |  Z krvavého brku Kayel
Hledíc v dáli do neznáma,
s motlitbou na rtech nevyřčenou,
čeká na svůj trest..
za hříchy beze jmen..


...za hříchy krutých těl...
 

Plout davem lidských robotů...

22. listopadu 2011 v 20:27 | Kayel Mirimë |  Z krvavého brku Kayel




Stres. Spěch. Úzkost.......................Strach!
Spěchala někam, kam nechtěla jít.
S výdechem obláčku dýmu jí v hlavě stanula myšlenka: "Vydechni...nech běžet svět kolem sebe..na chvíli."
Zastavila se a začala naslouchat tichu...bylo všude okolo ní...nikde nebylo živé duše...byla sama. Jako by se zastavil čas. Tehdy jí to došlo...nebylo kam spěchat.
Proč?!? Nač běžet s davem??????
Toužila jen na chvilku vydechnout..toužila se zastavit...
Trvalo to jen několik omanžiků, ale jí to připadalo jako všechen čas světa...takový klid a mír...vše co si v poslední době přála měla kolem sebe.
Nasávala chladný noční vzduch provoněný cigaretovým dýmem jako nikdy dříve..chtěla si tento okamžik naždy pamatovat..
Típla cigaretu.
Náhle se jí v hlavě rozezněl alarm!
Opět musela běžet se světem...myšlenky jí zamořil chaos..
Jen jediná myšlenka jí poskytovala útěchu...věděla, že tenhle čas znovu nastane...
...až zapálí další cigaretu...zaplaví jí znovu ten nekonečný klid...
Myšlenka jí hřála v srdci

a ona mohla jít dál...




..dál plout mezi nechápajícím davem lidských robotů..



Nedokončené...

16. října 2011 v 20:20 | Kayel Mirimë |  Co život dal...nebo vzal?
Ahoj lidi..
po dlouhé době jsem dostala kapku inspirace a konečně čas na to, abych jsem něco přidala..mám tu jednu nedokončenou věc..potřebuju něčí názor jak to vypadá..jestli to stojí za to :D
Dík moc za váš nároz.
Vaše
Kayel Mirimě


Roztoužena svým ladným letem,
protahujíc křídla krvavá,
rozervána na milion těl,
vzhlížejíc ke hvězdám.


Tak co myslíte??
 


Beze jmen

4. prosince 2010 v 12:18 | Kayel Mirimë |  Z krvavého brku Kayel
Uzavřeni v žárovce,
plny věčného žalu,
vrhajíc světlo mlhavé,
nevhodny svého daru.

uzavřeni v žárovce


...vězněny v srdci beze jmen...
...umírájíc touhou...



a pak...

3. září 2010 v 19:02 | Kayel Mirimë |  Čáranice a nesmyslné bytí
Upadajíc do temnoty,



vracejíc se do starých kolejí...


Žít starou posedlostí...


Chtíc ochutnat cizí dech,
zemřít s touhou poslední...


žít bez nich...
žít s nimi...


zabít je..nechat zemřít pocit vlastní viny...
list papíru zmáčet slzami...zmáčen krví...krví tvou...to je má odplata...to je tvůj trest..


a pak..
















pak tě nechám jít...







do pekla...












UŽ NAVŽDY!

...výblitek z života neživota...

18. června 2010 v 19:12 | Kayel Mirimë |  Co život dal...nebo vzal?
proč se mi zdá, že život jen bere a nic nedává??


Vaše úplně někde mimo svět
Kayel Mirimë


ABtulip.com">ABtulip.com - Boty STEEL - obuv STEEL - boty Dr. MARTENS. Boty STEEL světová značka pro každého rockera.

__flashReplacement__

Průvodce ztracených duší

30. května 2010 v 22:01 | Kayel Mirimë |  Musique
Drahé ztracené prokleté,

nevím co říct...nedokážu ani své pocity popsat...
Zvláštní a jiné...


Vaše zvláštní a jiná Padlá
Kayel Mirimë

Cesta krve..

21. dubna 2010 v 9:37 | Kayel Mirimë |  Z krvavého brku Kayel
Bolest...strach...cítila jak se jí třesou ruce. Bála se, že to nevydrží a udělá to. Bylo to jako absťák...možná horší.
V ruce držela láhev rumu. Jediná věc, kterou dokázala pozřít. Zapálila si cigaretu a pokračovala v chůzi. Pomalu ani nevěděla kam jít. Táhlo ji to pořád dál a dál. Nemohla jít domů. Bylo to moc velké pokušení. Mnoho ostrých předmětů...mnoho bolesti. Tohle nemohla...nechtěla! Musela s tím bojovat...nemohla to vzdát! Tolikrát už to zvládla. Jenže teď to bylo horší.
Střep.
Další, který jí mohl pomoci.
Další, který ji mohl zničit.
Najednou si připadala tak sama. Milovala...opravdu milovala, ale tohle bylo silnější. Vřelo to v ní..musela to vypustit. Chtěla řvát!
Střep.
Odkopla ho. S brekem se sesunula k zemi. Už nemohla vydržet tu bolest. Trhání vnitřností...už DOST! Odhodila vajgl a znovu si zapálila. Už nic nepomáhalo.
Střep.
Zvedla ho a držela v ruce. Vysílená pláčem usnula..opřená o zeď v zapadlé uličce páchnoucí močí.

Rozednilo se a ona procitla. Otevřela oči a usmála se. Byla šťastná..
Zvedla se a krůpěje krve stékali po rukách dolů...dolů na zem..

hz


...za bledou dívkou se tvořila cestička..cesta z úlevy stvořená..
...cesta krve...

K útěku nikam

10. dubna 2010 v 23:59 | Kayel Mirimë |  Co život dal...nebo vzal?

Vztek tě nezadusí
Prázdnota nespoutá
Posedlost tě osvobodí
K útěku nikam

n

Doufajíc...

11. února 2010 v 21:45 | Kayel Mirimë |  Co život dal...nebo vzal?
Drahé ztracené prokleté,

poslední dobou pořád přemýšlím..o tom co je..co bylo...a co bude..
snažím se taky pomáhat lidem...snažím se dělat to co chci a zároveň to co musím..
vím že je život někdy dost složitej, ale nemělo by se nic vzdávat..
vždy se dají nalézt i ty poslední zbytky sil..ty co se skrývají hluboko uvnitř nás..
tak doufejte jako já a buďte sami sebou..vždyť život je tak krátkej..




Vaše doufající

Kam dál