Listopad 2008

Zelená múza jménem Absinth

26. listopadu 2008 v 22:14 | Angeliniiiinka |  Posedlosti
Absinth...také kouzelné slovíško...to je další z mých posedlostí...je to moje zelená múza...


...taká krásná farbiška...


...taká lahodná chuť...


...mno prostě zelený ďábel...


...a teď něco o něm...


výrobní postup:

V Česku je u některých firem rozšířen postup výroby, při kterém se pelyněk nechá vylouhovat v horké vodě, což má za následek, že se uvolní aroma a typická barviva pro absint, ale thujon málo rozpustný ve vodě se nevylouhuje a tak jeho koncentrace v nápoji jsou extrémně nízké a nebo žádné (výrobní postup u firmy Hill's liquery). Oproti tomu se dá absint také vyrábět loužením v alkoholu. Thujon se mnohem snáze dostává z rostliny do nápoje, což způsobuje jeho vysoké koncentrace.
Můžeme se na trhu setkat s výrobky, které neobsahují žádný thujon, což znalci absintu odmítají označovat za absint, jedná se podle nich pouze o náhražku, která přejímá některé jeho vlastnosti (jako barvu a chuť). Na druhou stranu je na českém trhu možno zakoupit láhve, které obsahují 35 mg/l thujonu. Nejsilnější možný absint, který je dnes k zakoupení na světovém trhu, je vyráběn českou firmou L'OR Special Drinks, obsahuje 100 mg/l thujonu, ale jeho prodej je v Česku zakázán a veškerá jeho produkce je prodávána na britském trhu (stejné vlastnosti měl i původní absint ze začátku 20. století).

účinky:

Absint je obestřen mnohými legendami o účincích, které by měl údajně způsobovat. Často se setkáváme s projevy, kdy pijáci nápoje popisují halucinogenní zážitky v podobě zelené víly, či v podobě bílých myšek. Je zajímavostí, že většina dnešních vyprávění nemůže vycházet z vlastní zkušenosti s halucinogenní drogou thujonem, zážitky jsou spíše způsobeny extrémně vysokým obsahem alkoholu. Obyčejný absint vyráběný na českém trhu dosahuje podílu alkoholu okolo 58-72 % v závislosti na výrobci a proceduře výroby.
Podle českých směrnic nemůže být v nápoji o obsahu alkoholu 25 % a výše obsaženo více jak 10 mg/l alfa a beta thujonu, což by mělo zamezit halucinogenním účinkům a vážným duševním onemocněním, které měl absint způsobovat. Hovořilo se především o rozdvojené osobnosti, ale škodlivé účinky thujonu nebyly nikdy plně prokázány a tak existují hypotézy, které předpokládají, že duševní poruchy má na svědomí silná koncentrace hydroxylových skupin v nápoji. V historii se využívalo pro jeho umělé zabarvování také velké množství látek (např. modrá skalice), je tedy velmi možné, že psychické poruchy měly za následek tyto látky.

složení:

Absint je vyráběn převážně z pelyňku pravého a anýzu (který se ale pro svojí atypickou chuť v Česku nevyužívá, jelikož konzumenti na něj nejsou zvyklí). Často se využívají pro dochucení i další bylinky jako yzop lékašský, meduňky lékařský a badyánu. Další hojně zastoupenou složkou je alkohol, který se pohybuje v závislosti na požadované síle od přibližně 45 % po 89,9 %, ale neexistuje žádný historický pramen, který by dokazoval, že byl někdy připraven absint silnější než 74 %. Dále se přidává minimální množství vody.


absinth v ČR:

Jednou z mála zemí světa, které produkci absintu po roce 1915 nezakázaly, bylo Československo, kde se absint popíjel hlavně v uměleckých kavárnách a vinárnách (jako například v kavárně Slavie). Pro absint pocházející z Česka se ve světě rozšířil název Bohemia Absinthe, jelikož se výrobní procedurou liší od výroby ve světě. V roce 1920 se v Československu začal vyrábět absint v továrně Hill's liquery v Brušperku nedaleko Ostravy, která patřila Albínu Hillovi. Recepturu zřejmě získal od jakéhosi starého žida z Opavy. Jeho likérka se záhy těšila oblibě a jeho absint zažíval zlaté časy. Během druhé světové války byl dokonce na příděl. Jednalo se o oblíbenou komoditu, jelikož pro svůj značný obsah alkoholu umožňoval ředění a tím zvýšení přídělu. Firma byla po únoru 1948 znárodněna a během komunistické éry původní závod zanikl.
Syn Albína Hilla Radomil šel v otcových stopách a rozhodl se jít na studia likérnictví do Prahy a po skončení studií si otevřel vlastní továrnu na výrobu likérů, kterou mu zabrali komunisté. Po revoluci si roku 1990 požádal o navrácení továren a během krátké doby mu bylo vyhověno a on tak znovu rozjel výrobu likéru. Traduje se, že výrobu absintu obnovil na popud zákazníka ing. Boháče ze Slavonic; údajně byla podle staré rodinné receptury vyrobena jedna láhev, po které začala likérka dodávat láhve do hospody Besídka, odkud se absint dostal do Prahy a následně se rozšířil po celé zemi. V dnešní době vyrábí absint několik českých firem a distribuují ho po celém světě; většina produkce jde na export, případně absintovou turistiku, a jen malou část přímo konzumuje domácí klientela.



pití absinthu:

Ve světě je rozšířeno několik způsobů, jak se absint pije. V základě se jedná o jeho míchání s vodou, což má za následek změnu jeho barvy. Francouzi tento proces označovali slovem loucher, což doslova znamenalo kalit se. Pokud se smíchá pravý kvalitnější absint s vodou, mělo by dojít k jeho pozvolnému zakalení a změně barvy ze smaragdově zelené na mléčnou. Změna barvy je spojena s obsahem silicových složek, které se ve vodě začnou srážet a odlučovat se od alkoholické složky. Dochází ke srážení v koloidní suspenzi. Případně se voda nalije do skleničky s absintem přes kostku cukru na lžičce, což má za následek rozpuštění cukru a zjemnění chuti nápoje. Tento způsob je velmi rozšířen po celém světě.
Absint se původně naléval do speciální sklenky, která měla nejčastěji rozšiřující se kulatou nožku tvaru skleněné kuličky. Objem sklínky se pohyboval okolo 75 ml. Přes sklenku byla položena speciální děrovaná lžička, na níž se nechávala kostka cukru. Původní pijáci absintu si vždy nápoj připravovali sami a urážkou by byla příprava nápoje číšníkem.
Ředění vodou vůči absintu dosahovalo správně přibližně poměru 6:1 či 5:1, ale doporučení se lišilo vzhledem ke konzumované značce.
V Česku se po revoluci objevil nový způsob, který se stal úspěšným marketingovým tahem. Na lžičku se vloží kostka cukru, která se namočí do sklenky s absintem. Díky vysokému podílu alkoholu je možno kostku s absintem zapálit a nechat odkapávat vznikající karamel do sklenky. Po dohoření se rychle lžička s karamelem ponoří do absintu a celá směs se rozmíchá a následně se podává ke konzumaci. Procedura je opticky velmi efektní a získává si množství turistů, kteří pijí absint poprvé.
V Rusku je rozšířeným zvykem podávat absint silně vychlazený a zapíjet ho sklenkou vody.


...a tak vám přeju...
...na zdraví...


Černá magie

24. listopadu 2008 v 16:51 | Angeliniiiinka |  Posedlosti

Historicky vzato je černá magie zvrhlou magií vůbec a lze mít za to, že tajemství magie byla chráněna právě proto, aby jich nebylo zneužito k nízkým a nebezpečným účelům. Stejně tak lze předpokládat, že praktické pěstování magie bylo patrně především pěstováním magie černé, neboť ta byla svůdná pro určitý typ lidí, kteří v magii spatřovali prostředek k dosaženi toho, co jim život odepřel, na co nestačili svými přirozenými silami, i všeho nedovoleného a současně lákavého. Potvrzují to magické grimoáry, které obsahuji především černomagická témata. Černou magii je možno definovat buď prostředky, kterých používá (astrální larvy, elementálové, démoni), což je užší pojetí, nebo cíli, které sleduje. Za černou magii lze považovat každou magickou praxi, která má za cil působeni zla, a v nejširším smyslu pak každou magii motivovanou sobeckými účely. R. Cavendish (1967) charakterizuje problém poněkud zjednodušené takto: "Za černou magií stoji, jako hnací síla. touha po moci(...) Černá magie má své kořeny v nejtemnějších oblastech lidského vědomi a to tvoři velký díl její přitažlivosti. Je ale víc než jen produktem záliby ve zlu (...), je titánským pokusem člověka povýšil sebe sama a zaujmout místo, které náboženství vyhrazuje bohu." V černé magii se ovšem nepromítá jen touha člověka po získání moci, ale všechny jeho neukojené potřeby. A tak existuje primitivní černá magie grimoárů určených pro venkovské čaroděje (jak způsobit, aby krávy nedojily apod.) a pro nenávistná očarováni vůbec ("uhranuli", "uděláni" a další poškozeni či dokonce zničeni druhé osoby) a černá magie ideového typu. která je prostředkem integrace se světem zla vůbec. Existují tří historické prototypy černých mágů: rytíř Gilles de Retz (t 1440), zvrhlý vrah desítek dětí, jejichž krev a muka mu měla magicky opatřit zlato, dr. Johannes Sibelius zvaný Faust (t kolem 1530), který se v touze po věděni a ženě upsal ďáblu, a Aleister Crowley (1875-1947), excentrik posedlý libidem, oddávající se nejzvrhlejším čarodějníckým praktikám.


Vaše Angeliniiiinka


New přírůstek do mý nevelký rodinky Ztracených duší

19. listopadu 2008 v 18:33 | Angeliniiiinka |  Gallery
Jujííííí...mam konešně někoho, koho sem moc chtěla mít...







Co myslíte ztracené duše...je hezuuuu??



Ztracené duše Fallen Angel

17. listopadu 2008 v 12:13 | Angeliniiiinka |  Gallery
Zatim je jenom jedna, ale brzo přibidou...už pomalinku přibejvaj...sou 3... =*

jméno: Montik
rasa: Exotická X Angorská
věk: 1 rok


...mám tu pro vás další ztracenou duši...od 19,11,2008...tedy ode dneška ji mam dom a miluju ji už od první chvíle...



jméno: Layla Angela, L.A.
druh: Užovka červená (Elaphe Guttata)
věk: neznámo...ale moc ne, páš je to ětě miminko...




jméno: Anubis
druh: Červená užovka (Elaphe Guttata)
věk: rok nebo dva roky


Modlitba od Fallen Angel

17. listopadu 2008 v 12:04 | Angeliniiiinka |  Gallery



Pro peklo...pro satana...pro Trophy Marthyra

13. listopadu 2008 v 22:34 | Angeliniiiinka |  Gallery
Tento článek jsem pojala jako obrázkový příběh...







...a tak se vás ptám, co vy na to andělé temnot?
Jaký to pro vás byl příběh, jak jste to pojali vy?




Čarodějnice, oběšenec a pár známých tváří

12. listopadu 2008 v 16:09 | Angeliniiiinka |  Noční můry padlého anděla
Snový svět je zvláštní věc...vědci říkají, že je to shrnutí toho, co jsme prožili, do určitého příběhu...ale co když přijde sen, který vám nic neříká...jen těch pár známých tváří...

Usnula jsem...ocitla jsem se v rozlehlé tělocvičně...uvnitř bylo taková zvláštní náměstí. Všude okolo lidi, lavičky, jen ta kašna chyběla. Samí cizí lidi, jen pár známých tváří. Ale vzpomenout si, odkud je znám, to jsem nemohla. Všichni si tam navzájem povídali...povídali? Spíše šeptali. Šeptali strachem...něco o nějaký čarodějnici, nebo tak.Nevím proč, ale došla jsem do středu tělocvičny-náměstí a zakřičela: "Jen ať přijde!!" Všichni se zarazili, hovor utichl...všechny pohledy se upřely dozadu daleko za mě. Otočila jsem se...uviděla jsem vysoko u stropu šibenici. Na ní byla zavěšená školní taška a vedle ní její majitel/ka. Živě si vzpomínám na jeho/její vyděšený výraz, na výrazy kolem sebe. Zavládla panika. Všichni se hrnuli ven, ale...ve dveřích stála ona...čarodějnice. Všichni se stáhli ode dveří. Jen já zaraženě stála na místě. Ona se ke mně otočila a ukázala na mě prstem..



...pořád přemýšlím o tom, co by se se mnou stalo, ale tenhle sen se mi zdál jenom dvakrát a vždy zkončil v tomhle okamžiku a já si můžu jenom domýšlet, jak bych dopadla...




Schodiště do nebe či do pekla?

12. listopadu 2008 v 15:47 | Angeliniiiinka and Trophy Marthyr |  Gallery


...nebe či peklo??




Dům bez oken, bez dveří a gaučový pole

10. listopadu 2008 v 15:11 | Angeliniiiinka |  Noční můry padlého anděla
Před pár dny se mi zdál sen. Sen? Spíše noční můra. Miluju noční můry, a tak byste řekli, že sem píšu tenhle se, kvůli tomu, že se mi zalíbil, ale je to jinak.

Šla jsem společně s matkou a mojí sestrou (Dark Butterfly) po cestě. Vlastně to byla silnice. Nevěděla jsem, kam jdeme, ale matka to evidentně věděla, jenom ségra se chovala jako duchem nepřítomná. Zajímalo mě, kam to vlastně jdeme?? Nezeptala jsem se. Kolem nás se míhala pole a my šli pořád dál a dál. Najednou matka promluvila: "Mám řešení na všechny naše problémy."Udiveně sem se na ni podívala: "A kam teda deme??" "Uvidíš, až tam budem, tak uvidíš." opdověděla a šla dál. Asi po chvíli nám řela, že se stěhujeme do domu bez oken, bez dvěří, že tam budeme žít do smrti. Nevyjdeme ani před něj, ani na dvorek...celý náš život bude jedna místnost + hajzl. Pomalu sem si začínala uvědomovat, že tu není táta. "A co táta? Ten tam taky bude?" "Ne. To on je náš problém. Toho už nikdy neuvidíš." pronesla, jako by pronášela ůplně banální věc. Došli jsme k domu a u něj čekal jeden chlap. Vypadal jako bezdomovec. Máma k němu došla: "Tak sme tady, jdeme se zapsat." Já jsem to nechápala: "Mami! A co táta?? Já se s ním chci rozloučit!" Upřelyse na mě dva rozzlobené pohledy. Rozbrečela jsem se, ale ani to je neobměkčilo. Zřízenec se začal pomalu ke mně blížit...a tak jsem se bez rozmyslu rozběhla. Běžela jsem přes "gaučové" pole a poslední, co jsem zaslechla, bylo: "Hlavně ať se neschová za ty pohovky!!" To vykřikla matka. V té chvíli jsem ji tak nenáviděla, ale neměla jsem v úvahu se schovat jako viděšená myš a nechat se jen tak nejít...prostě jsem běžela, co mi síly stačily a jediným mým cílem bylo vidět tátu!




...probudila jsem se...došlo mi, že tátu nechci nikdy ztratit...