Únor 2009

Trhána černou ovcí

28. února 2009 v 0:17 | Fallen |  Z krvavého brku Kayel


Využitá, zneužitá,
slepě tápe,
zneužitá, znechucená,
sněhem drápe.

Brodí se temnou nocí,
zahnáta do kouta,
trhána černou ovcí,
trhána zaživa.

...nevinná vlčice zrazená...


...zrazena vlastní krví...






STOP! NEDOTÝKAT SE!

24. února 2009 v 18:49 | Fallen |  Co život dal...nebo vzal?

Život se spiknul proti mě,
tak dost!

STOP! NEDOTÝKAT SE!



Vaše zmatená Fallen

...celej můj svět...a ona...

24. února 2009 v 15:29 | Fallen |  Posedlosti


...todlenc bylo krásný odpoledne, že Trophy Marthyre?? Moc ti to na tej fotečce slušínkuje... =*

...káráni vzteklou včelí královnou...

19. února 2009 v 0:10 | Fallen |  Co život dal...nebo vzal?

Proč?
Proč je život tak nespravedlivej?
Proč musíme ubližovat?
Proč oni musí ubližovat nám?
Proč?


Káráni vzteklou včelí královnou
Vaše zdrcená Fallen



...uuuuuuuuuuuups...

15. února 2009 v 23:52 | Fallen |  Musique
Drahé ztracené duše,
...dneska sem si po dlouhý době poslechla jednu písničku...písničku od Joane Jett & The Blackhearts a pak zase tu samou písničku...zmrvenou Britney Spears...chudák Joan...
...lituju tě...jako fakt...

Vaše rozmrzelé životem Fallen


...hezunká písnička...od Joan...



...2, totálně zmrvená verze...!!






...HRŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮZA!!!!


PS: kdyby vám to nešlo spustit... zde

...pobodáni vzteklou růží??

13. února 2009 v 23:08 | Fallen |  Co život dal...nebo vzal?


Shnilé odpadky trčící z mé duše
Chcípněte prázdné duše.
Chcípněte, toť vše!




...duše, která mě drží při životě...

10. února 2009 v 23:52 | Fallen |  Umění

Dva andělé s potrhaným peřím, co nemůžou nikam uletět, bloudí spolu bok po boku temnotou...


...jeden anděl jako srostlý s kytarou...druhý anděl zpívá žalostnou píseň...


...píseň žalu, píseň smrti....ruku v ruce jdou dva andělé...už nic je nerozdělí...


...polámaná křídla padlého anděla...

6. února 2009 v 1:28 | Fallen
Drahé ztracené duše,
teprve dnes jsem si uvědomila, že moje původní já Angeliniiiinka, co zakládala v červenci 2008 tento blog, už definitivně ve mně zemřela...Angeliniiiinka...napul anděl, napůl ďábel...ta, co mohla cestovat mezi oběma světa...světlem i temnotou...teď už se nemůže vrátit nahoru...nahoru ke světlu...teď už bude jenom se toulat věčnou temnotou. Co bylo už není. Když sem si tohle plně uvědomila, tak jsem propadla do hluboké deprese...nebo spíš do hlubokého uvědomění sama sebe...najednou už nejsem ani trochu Angeliniiiinka...teď už jsem jenom Fallen...jenom padlá. Původně jsem zamýšlela smazat tenhle blog, anebo ho alespoň přesunout na jinou web stránku...kvůli lidem, kteří by tyto stránky neměli číst...nakonec jsem se rozhodla zůstat tady...nedokáži to tady opustit...a teď už můžu jenom doufat, že ti, kteří toto nesmějí pochopit, že se tu už nikdy více neobjeví...

...mohu jen doufat...modlit se...



...modlit se ke svému temnému pánu...







Rudé květy, smrt a matky lůně

6. února 2009 v 1:05 | Fallen |  Z krvavého brku Kayel


Plíží se tmou,
stín královny prokletých,
jde za tebou,
cítí ten pach smrtelných.

Černé vlasy,
vlají ve větru,
svůdné řasy,
utíkej ke světlu.

Už je pozdě k úprku,
už líbá tě na krku.

Ach, ta vůně,
ta lahodná chuť,
matky lůně,
toť jest mrtvých choť.

...tři rudé květy rozkvetly na cestě...




...tři kapky krve, co utekly z jejích lačných úst...


II. Kapitola...ryby mu vyžraly oči...

3. února 2009 v 11:29 | Fallen |  Spirála nejnevinnějšího z nevinných
Nechápal to...proč mu lhali?? Vždyť je živá...jeho Katie je živá.
Našel ji, když bloumal po městě. Pořád byla tak maličká, roztomiloučká...jakoby vůbec nestárla.
A tak ho to napadlo...najde si ji.

Dne 2.2.2009 utekl z psychiatrické léčebny silně labilní jedinec...vysoké ryziko nebezpečí...tak to psali v novinách...a nikdo to nebral vážně.

Týden poté vedla maminka svou dcerušku Kaye do školky. Bylo krásné slunečné únorové dopoledne a pětiletá Kaye se těšila na své kamarády do školky a na klauna, kteréhojejich paní učitelka pozvala na odpoledne do školky, aby se děti zabavily.
"Ticho děti," zavelela paní učitelka: "máme návštěvu!" Otevřely se dveře a v nich stál on...klaun. Byl pestře oblečen. Obličej měl zmalovaný...přesně jako každý klaun. Děti byly nadšené. Klaun jim předváděl jeden vtipný kousek za druhým a vždy, ať už udělal cokoli, děti rozesmál. Ze třídy byl po celé odpoledne slyšet jen smích.
Představení zkončilo a klaun odcházel pryč. V tom se Kaye k němu rozběhla. Zatahala ho za kostým: "Pane klaun, pane klaun! Počkejte!" Klaun se na ni otočil: "Copak chceš holčičko?"
Ve čtyři hodiny odpoledne si pro Kaye přišla maminka. Kaye jí nadšeně vyprávěla o "panu klaunovi" a taky o tom, že ho paní učitelka pozvala znovu na příští týden mezi děti.

...už zase trčel v tom cizím bytě...nechutně veselým bytě toho "šaška", co mu ho "velice ochotně" daroval...ale co, stejně už je mu to jedno...plaval v řece...na dně řeky. Ryby mu už určitě vyžraly oči...pomyslel si, ale to už nemohl zjistit...tedy pokud by se nechtěl namočit. Pořád měl v hlavě tvář a ten nevinný hlásek jeho malé Katie.

...rozhodl se...




...zase bude jeho...bude ji mít zase u sebe a už ji nikdy neopustí...
...už je nikdo nikdy nerozdělí...