Březen 2009

The End of This Week

29. března 2009 v 23:10 | Fallen |  Co život dal...nebo vzal?


Už je konec weeku...strašný...nece se mi do školy...
...du tam...uvidim zlatinko...muíííí =*

Vaše unavená
Fallen

Děvka, co si říká člověk

25. března 2009 v 10:10 | Fallen |  Co život dal...nebo vzal?


Odpuste mi prosím.
Vy, kterým sem kdy ublížila.
I na mě dojde.
Budu potrestána.
Potrestána sama sebou.

Děvka, která si říká člověk
Fallen






muck muck muck

24. března 2009 v 18:38 | Fallen |  Musique

Tak tahle písnička mi pořád běží hlavou...teď se jí učim zpívat...hrozně mi připomíná jednoho milýho človíčka...=*

Vaše poblázněná
Fallen



Nevyslyšená prosba

22. března 2009 v 23:03 | Fallen |  Z krvavého brku Kayel


Uvězněny v kleci,
ztracené duše divé,
kvílejí do noci,
ach, přesto stále živé.


...nevyslyšená prosba...


...zemřít...toť přání jediné...



Topí se ve vlastních sračkách!

19. března 2009 v 20:01 | Fallen |  Co život dal...nebo vzal?
Omg...už zase vzpomínám, jaký to bylo dřív...na vztah, kerej sem měla 5 měsíců s jedním klukem...moc sem ho milovala...jen sme si pořád vzájemně ubližovali...bylo to nejdřív moooc krásný a pak už jen samej hnus...as mi zase hrabe...díky němu sem získala nový kámoše...nějaký dobrý...některý, co se jenom uměj skoro přetvářet...vzpomínám na den, kdy sem poprvý poznala Sonišínku a Honzíka...tam u branky...u hřbitova...bylo to jedno z míst, kam chodili chlastat...myslela sem si o Soničce, že je to naivníí blondýna a o Honzíkovi, že je to pitomej hopper...ne na první dojmy se nemá dávat...z těch dvou se vyklubali moji dva moooc dobrý kámoši, kerý už nechcu ztratit...

...zase vám tu blábolim o svým životě...fakt mi hrabe...vzpomínám, poslouchám...písničky, kerý má sonička ráda...a teď, co sem se s tim klukem rozešla se bojim...bojim se jít za něma...bojim se, jak se ke mě budou chovat...dneska sem viděla Honzíka a Méďu...dalšího kámoše, kerýho sem poznala v tý "naší" partě, co ničí dle starosty města Chrudim...prohodila sem s nima jenom pár slov...zdálo se všecko v pohodě...jen jako by nechápali...neví, proč sem ho opustila...neví, proč sem to udělala...dali sme si cíčko a oni zase šli...vlastně aj já...lidi z novýho...lidi z new...to byla moje rodina...sice se tam dalo uplně věřit jen pár lidem, ale byli moje rodina...moje vlastní rodina mě zavrhla...a pak...pak sem našla je...zase díky němu...vlastně sem mu vděčná...za tohle ano...teď se bojim jit mezi svoji rodinu...jak se na mě budou tvářit?

...teď jen mužu doufat, že mě pochopí, kdyby věděli celou pravdu, možná by pochopili, ale nechci...nemužu jim to říct...nebyla sem nevěrná...nikdy sem ho nepodvedla...udělala sem pro něj první poslední...tak proč? proč když sem ho tolik milovala...proč už s nim nejsem...na to se mě furt ptaj...jenže já jim odpovědět nemužu...nechci...možná je to tím, že nechci...ráda bych, ale už je to tak a prostě to nechci...

...dneska sem bloumala po městě...přemejšlela...chodila po celý Chrudimi a uvědomovala sem si celej svůj život...co za to stojí...co ne...uvědomuju si, že žiju v sračkách...ne jako dřív...ale stejně sou to sračky...ke každýmu místu ve městě se mi táhne tolik vzpomínek...těch špatných aj těch dobrých...je to psycho...uvědomuju si, že se pořád měnim...k horšímu...ubližuju tolika lidem...nechci, ale už je to tak...as můj úděl...uvědomuju si tolik věcí...bolí to...tolik to bolí...ty vzpomínky...vzpomínky na přátele, který sem ztratila...na rodinu, co mě zavrhla...na "skvělou společnost" se kerou sem byla skoro 3 roky...to co sem dřív dělala...co sem to vůbec za člověka??

...posloucham pisničky...ke každý z nich se váže nějaká příhoda...někdy úlet...někdy strach, radost, úleva...tolik věcí...deptá mě to...připadá mi, jako bych se vracela do minulosti...do tý dobu, když sem pomalu o sobě nevěděla...pořád v lihu a kdoví ještě v čem...rve mě to na kusy...t pomyšlení...nechcu, aby to bylo znova...neeeeeeeee...snažím se svoji minulost uzavřít...jenže to nejde...vždycky se objeví něco nebo někdo...kdo připomene...kurva...topim se ve vlastních sračkách...!




k smrti unavená
Vaše Fallen

Ááááááááách...

18. března 2009 v 22:58 | Fallen |  Gallery


Moc děkujííí...děkujííí za dnešek...za jedno krásnoučký odpoledne...můžu jen doufat, že tohle číst nebudeš...=*

Vaše psychooooo Fallen

Poletující černá pírka

17. března 2009 v 19:27 | Fallen |  Z krvavého brku Kayel


Zradili, zradili,
poletující černá pírka,
bodali, bodali,
ach, ta uhnívající těla.

Trhali, bodali,
poletující černá pírka,
ach, rány hnisaly,
nicotou křídla potrhána.

Trhali, škubali,
poletující černá pírka,
temnotu zradili,
tak proč, proč ranili anděla?


...vyzradili věčné tajemství...


...křídla potrhána nicotou ničeho...



Psychoooo úlet

16. března 2009 v 21:14 | Fallen |  Gallery
Ahojí ztracené duše,
už sem red hair psychooooopatka...tady máte malou ukázku...


Vaše krvavá Fallen






PS: snesu kritiku ze všech stran...xD

Chcípnětě prázdné duše!

13. března 2009 v 14:47 | Fallen |  Co život dal...nebo vzal?

Díky Cherryll za krásnej obrázek...bude použit pro dobrou věc!

ZAČAL BOJ!
BOJ PROTI PRÁZDNÝM DUŠÍM!
ZNIČÍME JE!
SPOLU JE ZNIČÍME!
POJĎTE ZTRACENÉ DUŠE!
POJĎTE BOJOVAT ZA SVOBODU NAŠICH DUŠÍ!
PODEPIŠTĚ PETICI!
UŽ SE NENECHTE OVLÁDAT A NIČIT!

Díky za pomoc
Vaše pomstychtivá Fallen

ZAČÍNÁ BOJ!

13. března 2009 v 11:01 | Fallen |  Co život dal...nebo vzal?


...změna pokračuje...
TEĎ ZAČÍNÁ BOJ!
UŽ SI NENECHÁM NIC LÍBIT!

Zdraví Vás
Vaše budoucí RED HAIR PSYCHOPATKA

PS: ne že bych kradla blog Trophy Matrhyrovi, ale budu mít červený vlásky...

...napodobenina Paramore??

12. března 2009 v 18:58 | Fallen |  Musique
Ahojí našla sem jednu písničku...líbí se mi její část...30sekund na začátku...pak už je to jako paramore...



I'm so sick od flyleaf

Přestávám vzpomínat...už se jenom snažím žít trpkou přítomnost a čekat...doufat v lepší budoucnost...


Vaše nemocná na duši a na srdínku
Fallen

Řezány na tělu, bodány na duši

8. března 2009 v 21:27 | Fallen |  Z krvavého brku Kayel


Samota oplývající duši,
nikdy nevyjdeš z pasti,
krvavé vlasy vlající v bouři,
ach, sžírány láskou naší.

Zmítány ve větru,
uhrančivé oči,
řezány na tělu,
bodány na duši.


...zasaženy bleskem padají mrtvi k zemi...


...zasaženy věčnou láskou naší...


s láskou Trophy Marthyrovi



Ozvěno temnoty

5. března 2009 v 21:40 | Fallen |  Z krvavého brku Kayel


Rezavej kus plechu,
plazí se po mým těle,
nedopřává mi dechu,
srdce z těla vyrve.

Z rány line se krev,
ach, jak tupá bolest,
nelidský démonů řev,
krutě lstivý trest.


...srdce vyrváno z těla...


...vítězný řev démonů doznívá ozvěnou temnoty...



...křídla potrhali...duši rozervali...!

4. března 2009 v 22:40 | Fallen |  Co život dal...nebo vzal?

A DOST!
UŽ TAKHLE NEMŮŽU DÁL!
CHCE TO ZMĚNU!
ZAČNU ZNOVA!


...tak mi držte palečky...nový začátek, nebo začátek konce...


Vaše odhodlaná Fallen

...vzpomínky zůstanou v srdci nás všech...navždy...

4. března 2009 v 22:33 | Fallen |  Co život dal...nebo vzal?
Život mi pomalu, ale jistě prokluzuje mezi prsty...ať dělám, co dělám, je to vždy špatně...školu nenávidím...kamarádi mě opouští...v rodině sem černou ovcí...už nevím, co s tím...poslední dobou vzpomínám na krásný časy...na to, co bylo dřív...na veselou crazy holku, co milovala střeštěnosti...co milovala zelenou...zdá se mi tak vzdálená...tak cizí...jako bych to ani nikdy nebyla já =(



...uvědomuju si, co se ze mě stává...ubližuju svým dobrým kamarádům...a ti mě teď opouští...zanechávají mě samotě...mé vnitřní samotě...ne že bych okolo sebe neměla dost lidí...ale samá faleš z nich sálá...vzpomínám na tu dobu před třemi roky...na dobu mýho bláznoství...na dobu, kdy sem všechno brala jen tak z prdele...vzpomínám na dům, kde sem žila...na svůj zkutečný domov...

...na svý šťastný dětství plný přátel...beze lží, beze zklamání...s těmi, kdo mě měli rádi a teď...teď se mi straní...chci to všechno zpět...ale vím, že to nejde...


Sorry za tenhle můj výlev
Vaše ubrečená Fallen

Můj temný pán

3. března 2009 v 12:44 | Fallen |  Čáranice a nesmyslné bytí


Od Zoenky for me...
moc moc moc díky kočenko =*

Odi et amo

3. března 2009 v 10:59 | Fallen |  Co život dal...nebo vzal?


Miluji a nenávidím,
celý svět, celou svou duši.
Přesto sem tady a ne tam,
přesto pořád žiji.

Vaše pomatená či zmatená?
Fallen