Červenec 2009

Nezdravý kouř vkrádající se do našich tupých mozků?!?

30. července 2009 v 8:04 | Kayel |  Co život dal...nebo vzal?

Drahé ztracené prokleté duše,


už zase...říkala sem, že už ne...
že už nikdy...a je to tu...nevím to jistě...
jediný, co vím jistě je, že se...
nezdravý kouř vkrádá do našich tupých mozků...
a tupý je čím dál více...tak už DOST!

přec není tak těžký PŘESTAT nebo JE??

zakázala sem si to, ale bohužel...
znovu a opět asi zpátky v tom všem...
bojim se...mám strach...výjde to tentokrát...
nebo...nebo se zase zklamu?

VOLÁM o POMOC!!

NECHCU SE V TOM UTOPIT!!!

CHCU SE LADNĚ NADNÁŠET PO VODĚ...

Že by láska či zmatenost pomatené mysli??


Vaše podrápaná od větví Padlá
Kayel

Buffy The Vampire Slayer...xD

21. července 2009 v 12:22 | Kayel |  Umění
Drahé ztracené prokleté duše,
pracuju na další morbidnince...možná na pokračování...bohužel mě nic ke Spirále nenapadá, tak vám sem hodím něco nového...
Mezitím vám musím představit svůj nejoblíbenější seriál...možná je tak trošku starší...a znáte ho všichni...
Je to Buffy The Vampire Slayer...Buffy přemožitelka upírů...
Je zvláštní...miluju upíry...moc mě fascinují, ale ikdyž je tenhle seriál o jejich zabíjení je můj nejoblíbenější...xD

úvodní píseň...

...možná mi zase hrabe, ale tenhle seriál je pro mě náplň posledních prá dnů...malé zapomnění na lásku...
...všechny epizody ke shlédnutí najdete zde
...prostě mě moc uchvátil...nějak si uvědomuju že tu bláznivě blábolím...mno radši už mlčím...


Vaše totálně mimo Padlá
Kayel


Skutečná jména padlých

15. července 2009 v 23:27 | Kayel |  Co život dal...nebo vzal?
Drahé ztracené prokleté duše,
za dnešek co toho hodně změnilo...
zhroutil se život taký, jaký sem ho znala...
ale žít dál se musí...
kvůli nikomu bych si neublížila...
jenom kvůlu sobě...
jak sem psala...milovat znamená žít...
to znamená, že teď už žiji jen napůl...ale žiji...
a brzy zapomenu...aspoň trochu a budu žít zase naplno...
věřím tomu, že to tak jednou bude...sice asi jen na chvíli, ale naplno se žít musí, když už je život tak krátkej...tak ho pojďme žít se svým skutečným jménem a ne se zástěrkou..!



Vaše životem zmatená a ztrápená padlá
Kayel

FOREVER or NEVER?

15. července 2009 v 16:46 | Fallen |  Co život dal...nebo vzal?
Jenom tobě...

Ikdyž to asi nikdy neuvidíš...
MILUJI TĚ!


NAVŽDY nebo NIKDY
S láskou v srdci
Fallen

Láskyplný šepot zrazených duší

15. července 2009 v 13:06 | Fallen |  Z krvavého brku Kayel


Do krku jí ztékalo už asi páté pivo a pořád cítila to bodání na srdci...tu zradu. Pořád to tak bolelo...tak proč...proč jsi to udělal?...stále znovu si to opakovala. Z jejích šedých očí se jí zkutálela první slza a pak už to nešlo zastavit. Snažila se setřít slzy, ale jenom si tím rozmazávala líčidla. Už to bylo tak dlouho, co se naposledy usmála. Už si to ani nepamatovala. Všichni okolo na ni lhostejně hleděli, ale to ona neviděla. V tu chvíli nevnímala svět okolo, jenom tu bolest...tu, která se jí odrážela v tváři. Rudé vlasy měla rozcuchané a divoce jí vlály kolem tváře, jež se čím díl více otřásala vzlyky. Objednala si dalšího panáka ansinthu. Potřebovala to všechno ze sebe setřást. Vypila ještě pár doušků piva a pomalu se vypotácela z toho pajzlu, ve kterém poslední dobou trávila všechen svůj čas. Nikdy nepoznala takovou lásku až teď...a tolik bolesti. Nevěděla, že to tak bolí. Tak moc milovala, ale on jí jenom lhal. Možná ano...možná ne. Jednu chvíli byl s ní a pak zmizel...přestal se ozývat...přestal psát. Myslela si, že už nežije, a tak den co den procházela hřbitov. Tam se vždy tak neskutečně uklidnila a mohla zase žít dál. Ale teď, když ho jednou z dálky zahlédla a on siji ani nevšiml, tak už věděla, že je pozdě. Kráčela odhodlaně ke hřbitovu. Došla ke hrobu jeho otce a naposledy s ním v duchu rozmlouvala. V ruce se jí objevil otvírák na víno...ještě pořád nasáklý tou známou vůní. Pomalu, ale silně si s ním přejela po vnitřní straně ruky. Objevila se první kapka krve...pak druhá a najednou bolest začínala ustupovat. Usmála se a totéž udělala s druhou rukou. Naposledy si vzpomněla na to, jak ji líbal...na jeho doteky...na vše krásné. Začala na ni padat únava. Z posledních sil si na mobilu našla svou oblíbenou metalovou písničku a stiskla přehrát. Pak si spokojeně lehla blíže ke hrobu a zavřela oči.



...u hrobu ležela rudovlasá dívka v gothických šatech...byla jako padlý anděl, který spokojeně usnul...hřbitovem se nesl šepot...


...to zrazené duše ji přijali láskyplně mezi sebe...


...once in every lifetime...

14. července 2009 v 10:54 | Fallen |  Co život dal...nebo vzal?
Drahé ztracené,
vím, že ssem vám sslíbila nějakounovou morbidninku, ale bude to assi trvat déle než jssem ssi mysslela...posslední dobou je toho na mě moc...ale už ssem začala psát...takže uvidíme za jak dlouho vám to ssem dám...takže se vám chcu omluvit za to, jak dlouho to trvá...



Vaše ztracená prokletá
Fallen